Přichází živá, velmi inteligentní žena a popisuje již poměrně klidně situaci, kdy se otec s dítětem zkrátka nevrátil z procházky a jejich společné dítě unesl. Někdy stát reaguje, někdy ne.
Kličkovat s morálně slabým nebo jen výdělečně chtivým právníkem lze roky. Samozřejmě dochází k odcizení dítěte, zatímco se matka snaží alarmovat úřady. Měsíce se protahují na roky. Nakonec klec spadla a soudně je stanoven pod dohledem psychologů pozvolný návrat syna do mateřské náruče. Jenže.
Psychopaté jsou samozřejmě ve své mysli nad soudy. Takže otec zkrátka dítě matce nevydá. Argument? Není na matku zvyklé.
Matka znovu absolvuje kolečko v mašinérii státního soukolí, a hle: pod dohledem soudce, sociálky, vězeňské služby je dítě vyzvednuto přímo ze školy. A tak jsme spolu s klientkou oslavili po letech své vítězství, ke kterému jsem trochu přispěl.
Příběh nekončí... Dítě je po silném brainwashingu.
Jak se syndrom zavrženého rodiče projevuje? Tím nejbolestnějším způsobem pro rodiče.
ODMÍTÁNÍM.
Snídaně, oběda, večeře, pohlazení, pohledu, vlastně veškeré péče.
To, co zná i nějak slabý rodič, když má odmítavé dítě (dej mi jinou snídani, já chci tohle triko, chci jet jinam, než chceš ty, apod.), tak tohle je zkrátka násobně hlubší problém.
Když řeknete dítěti v syndromu zavržení, aby si vzalo bundu, dostane se vám nejen jasně odmítavé reakce, ale třeba i vulgarit.
Dítě vám dává najevo, že jste nic. Odpad. Věc k zavržení.
Rodinné role jsou zmatené. Dítě nepřijímá vaši péči. Nemůže. Neexistuje mezi vámi vztah. Péči dítě přijímá jen od toho, ke komu má důvěru, věří mu, cítí se bezpečně.
Zde dělají často rodiče chybu a snaží se "prosadit" rodičovský vztah jaksi silou, protože to tak "přece je."
Nebude to fungovat.
Je třeba aplikovat zcela jiný přístup.
Totiž přiznat barvu. Že tam ten vztah vlastně už není.
A začít ho pak teprve tvořit.
Jak vytvořit vztah s dítětem, které je v dominantní pozici, což je už mimochodem dost často rozšířený problém dnešního rodičovství?
Jednoduše. Uznáním onoho deficitu, situace, reality.
To je prostor pro nový začátek.
Hodně podnikáme a málo toho podnikáme s dětmi.
Například. Dítě cítí, že je až kdesi "ve frontě" a toto své odmítnutí vyjádří přece adekvátním způsobem - odmítnutím rodičovské péče.
"Nebudu tohle jíst, nepůjdu s tebou, nech mě!"
Rodič se cítí odmítnut, zraněn, chtě nechtě podlehne své emoci a učiní v nitru krůček k odcizení k vlastnímu dítěti, které ho tak "zraňuje a zrazuje".
A spustí se další cyklus ještě hlubšího vzájemného odcizení.
Přerušit tento cyklus je možné a věnuji se mu ve své konzultaci k tomu určené, provedu vás jednotlivými kroky, kde se navazuje kontakt s dítětem, namísto prohlubování vzájemné frustrace, odmítání či odcizení.
Konzultace je vhodná, jak pro již začínají nebo rozvinutý syndrom zavrženého rodiče, tak právě i pro dnešní "standard" dítě, které má nějak silné odmítání, své časté a silné NE a vztah s ním je vyčerpávající.
V brutálně upřímné konzultaci se podíváme i na situace, kdy ve svém rodičovství pravděpodobně nevstupujete do své z podstaty dominantní rodičovské role, bezpečného poskytovatele hranic a jistot pro své dítě.
Takové dítě znejistí. A bude se ve své nejistotě učit být sám sobě rodičem. Už k vám není rovno. A tak mu nejsou rovni ani jeho spolužáci ve školce, ve škole. Nikdo v životě.
Rodí se "ředitel zeměkoule". Dítě, později neústupný manažer, politik či nějak chronicky nespolupracující jedinec se silně znejistělým až úzkostným jádrem, které je nuceno se chovat dominantně či šikanózním způsobem, aby svou slabost a svou nelehkou rodinou konstelaci nějak maskovalo.
Kamil Novotný konzultant Protimanipulativní obrany
Comments