Dopis od skrytého narcisty

Musím tě varovat. Než si spolu začneme, měl bys rychle utéct a neohlížet se zpět. Zapomenout, že jsi mne vůbec potkal. Zlomím ti srdce. Bez jakékoliv lítosti a výčitek svědomí. Budu tě držet ve vztahu do okamžiku tvého naprostého vyčerpání. Pak tě odložím, vyměním. Nechal ses spotřebovat a jsi nyní už pro mne bezcenný. Potřebuji něco nové. Nikoliv nového. Pozor, to ne. Potřebuji prožít nové, rychle se totiž nudím. Jsem tak trochu celebrita, že ano. Zařídil jsem, aby mne tvá rodina a přátelé měli rádi, takže je mi snadné tě následně ničit lží a pomluvami. Já jsem přece ten schopnější, výmluvnější, milejší a oblíbenější. Zveličím tvé obyčejné lidské chyby tak, že se tě lidé budou bát. Jsi přece neschopný, labilní a já jsem dělal, co jsem mohl. Jsem totiž dokonalý a bezchybný. Strašně jsem trpěl, ale ty jsi byl "divný". Upřímně, jsi nemocný

a snažil jsem se ti tolik pomoc. Dal jsem ti tak skvělou vizi budoucnosti a ty jsi to nevzvládl. Rychle jsem naléhal na sestěhování, rodinu, děti. Ale všechno je tvá vina a ty jsi to zničil.

Pak mne tak nějak omrzíš. Ztratím veškerý zájem o tvé dotyky, tvá slova, tvůj život. Bez vysvětlení tě odložím. A tebe to přiměje k nadlidské a marné snaze přivolat a získat teplo a lásku uplynulých dní, týdnů, měsíců zpět. Budeš se ptát, co děláš špatně a začneš obcházet psychology nebo psychiatry. "To jsem opravdu tak špatný?", budeš se ptát každé ráno a já tě přiměju, aby se tvůj pocit viny ještě prohloubil. Opravdu se bavím tím, jak trpíš. Fascinuje mne, jakou mám moc. Jinak sorry, nic necítím. Nemám prožívání viny stejné jako vy, ostatní lidé. Vždyť se mi povedlo zabít tvou duši, neexistuješ. Jsi stín, a jestli přežiješ, budeš se z toho dostávat dlouho. O to se postarám. Občas se s tebou vyspím nebo ti napíšu, že mi chybíš. Jen tak, pro zábavu. Pro kontrolu tvé závislosti a bezmoci. Pokud mne zmapuješ, a staneš se odborníkem na manipulaci, emoční vydírání a psychické týrání a vzepřeš se mi, opustíš mne, ukončíš to trýznivé pouto, tak sis dovolil příšerně moc. Vždyť jsi do teď nikdy neřekl NE! A to mne trápí a zraňuje. Ano, jsem velmi zraněný a rozlobený. Ty se bráníš! Co si to dovoluješ? Fuj, hanba, znamená to, že musím být tvrdší. Co takhle předběžné opatření, že jsi psychicky nemocný a nebezpečný pro dítě? Musíš vědět, že nabízím buď lásku

(tu mou, po mém) nebo nenávist až za hrob, nic mezi tím. Myslíš, že ti ve firmě ty dva roky pomáhám? Všichny dodavatelé půjdou za mnou. Na tomhle jsem celou dobu dělal. Už chápeš, že výhodnější strategie než parazitická tu není?

Byl jsi a budeš můj majetek, tolik jsem do tebe na začátku investoval a ty jsi mne zranil. Zničím tvou pověst. Mám svůj okruh příznivců. Budou tě nenávidět jako já. Zneužiju

i všechny úřady, sociálku, právníky, soudce, mediátory. Nikdo, naprosto NIKDO není připraven na mou pokerovou tvář, masku pokorné, mírné osoby, která se stala obětí nevhodného, labilního jedince. Mám skvělé krytí. Jsem často vzdělaný, rychle si dělám na místě přátele, jsem uvěřitelný, proto pracuji i jako dětský psycholog, ředitel školy, odborník na domácí násilí, úspěšný podnikatel, jsem aktivní, charismatický a oblíbený. To je má vnější maska. Nikdo nepochopí, že klidným a mírným hlasem nonstop lžu v soudní síni nebo si vymýšlím texty předběžných opatření. Překlep. Já nikdy nelžu, pevně věřím svým představám a své vizi nemocného světa, který jsem přišel zachránit. Jsem obětavý a nezištný, tak trochu světec, tak se vidím. To je můj obraz, za který se budu bít do skonání duše. A ty ho ohrožuješ, ty bastarde, bezcenná cetko. Už to chápeš? Svou pouhou existencí ohrožuješ mou existenci. Proto budu brutální. Jde mi o život. Tak se nediv, že tě chci zničit. Uvízl jsem kdesi na dětském pískovišti, zamrzl jsem, ztuhl. Vždy, když se děje něco, čemu nerozumím, zvednu lopatku a začnu vzteky řezat okolo. Tak to jsem já, abych se cítil aspoň trochu bezpečně. Útočím jako první, vždy a za každých okolností, tak se chráním před bolestí a taky si všimni, jak mne to pomáhá stoupat vzhůru na kariérním žebříčku.

Ale právě ty jsi poznal, kdo jsem ve skutečnosti a to je problém. Zjistil si to, co o sobě zatlačuji hluboce do nevědomí. Proto musím zničit "krtka". Pravda o mně nikdy nesmí vyjít najevo. Nikdy neustanu v boji za spravedlivý svět, kdy já do něj přináším pravdu, lásku a pravidla. Jsem velmi, velmi dobrý člověk a ty jsi ten špatný a je třeba tě izolovat od světa. (Od přátel, od vlastního dítěte, od původní rodiny). Já NETRPÍM narcistní poruchou osobnosti, zachránila mne a brání před úplným rozkladem mé osobnosti

a tak se v ní vyžívám a můžeš jen sledovat, jak mi pomáhá v mých predátorských cílech a dosahování mých rozmarů a vyvolávání dramat, které NUTNĚ potřebuji ke svému fungování. Sytím se tvou životní silou, žiju z emocí, které vyvolám a je mi jedno jak a zda budou zcela negativní.

Můj sen je, že mne budeš nenávidět, jako já nenávidím celý svět. Vidíš, jsi stejný jako já. A to znamená, že nejsi lepší, proto jsem si tě našel, protože jsi lidský, hřejivý a empatický. Když zničím to dobré v tobě, budeme si konečně rovni. Můj život bude dávat smysl. Mé milé děti, všichni partneři, mé oběti! Udělejte, jak žádám a potřebuji. Buďte temní jako já. Pak se přestanu tak strašně bát toho, kdo jsem a budu tu moci svobodně dýchat. Neumíte si představit, jaké peklo to je žít s maskou Jokera. Ne, to jsem přehnal. Beru zpět. Já se mám dobře. To vy jste méněcenní, naivní a docela blbí, proto se k vám chovám správně, přezíravě a arogantně. Já jsem budoucnost lidstva, vrchol evoluce, nositel síly a aktivity, vy nemožná empatická pakáž, co si zaslouží vymřít.

Moje geny vs. vaše geny? Děláte si srandu? Vedly všechny války, řídily celé státy, také umí střemhlav řídit stíhačku a vést bez pochyb střenku skalpelu. Také vyhodit tisíce lidí na ulici. Neumíte si ani pořádně zapnout uniformy, citlivky. Až nás bude víc, nastane bezchybná společnost vysoké čistoty, jasného řádu a dokonalých bezpečných pravidel. Nechť se pyramida moci a kontroly staví přirozeně dle přírodního řádu. Tedy za každou ospraveditelnou cenu. Manipulace, brainwashing, psychické týrání, zneužívání, lži jsou pochopitelné nástroje tak velkého díla. Tvoříme přece jen říši nad všemi lidskými říšemi.

Dopis oběti

Přišel jsem k tobě jak slepej k houslím. Měl jsem zranění na srdci a mé srdce tolik toužilo milovat. Tys mne konečně uviděl. Viděl jsi to, co vidím já. Naslouchal mi a wow, dal mi úžasný sex. První měsíce mne přesvědčili - jsi to Ty. Má druhá polovina nebo co. Už jsi slyšel o soulmates a dvouplameni? To jsme my. Miluješ to, co já. Stejný filmy, Bohy, knihy, všechno. Nevěděl jsem, že nemáš žádnou identitu a jen se přizpůsobuješ, když mne lovíš. Totiž chytáš do sítí. Dnes nechápu, že všechny "malý divnosti", kterých jsem si všiml už na prvním rande, jsem nechal být.

Od začátku se s tebou dostavil pocit, že je něco v nepořádku, ale něco silnějšího než já, mne k tobě stejně přivedlo. Jasně, vypláchl jsi mi mozek sexem, v tom jedeme spolu, byl jsem také dost hladový. Co mne vadilo, že nenávidíš lidi. Svý ex, původní rodinu, kolegy v práci, spoustu dalších lidí na ulici. Bylo fakt strašný tě furt poslouchat, jak ti všichni ubližují, šikanují a jak jsou vadní, nebezpeční a nemocní.

Přišel jsem k tobě jako průhledný sklo, úplný naivka, se svatou vírou v lásku, v plné důvěře. V životě by mne nenapadlo, že budu žít ve tvé hlavě, která ti prezentuje zlej svět, ve kterém je nutno být agresivní, všechno si brát osobně, útočit jako první

z podstaty, prostě jen proto, aby ses cítil nějak živý a platný na tomto světě.

Vadilo mi, že mluvíš hned o dítěti, ale je fakt, že jsem se ti nepostavil.

Vadilo mi, že tlačíš na sestěhování, ale je fakt, že jsem se ti nepostavil.

Vadilo mi, jak hrozně mluvíš o svých ex, ale je fakt, že jsem tě okamžitě neopustil. Vadilo mi, že si myslíš, že ti v práci všichni ubližují, ale je fakt, že jsem ti vlastně věřil. Vadilo mi, jak bojuješ s celým světem, ale je fakt, že mne bavilo si hrát na toho dobrého a zachraňovat.

Byl jsem po tvém boku úžasný, vymodlený, konečně oporou proti nebezpečnému ex. Byl jsem hvězdou, jen proto, jaký jsem.

Pak spadla klec. Chovalas ses ke mě příšerně, když jsem byl nemocný. Dva týdny teplota a prý ať se zvednu a něco dělám. Prý proč tě nechávám samotnou na trhu? Možná proto, že se kurýruju v posteli? Vždyť prožíváš syndrom opuštění jen vyjdeš ven. Tak proto jsme museli žít jen a jen pořád spolu. Mé koníčky, záliby, přátelé, mužské kruhy, konstelace, to jsi nenáviděla. Ok, takže přišla absence empatie, hrubost, ignorance. Vybrala sis mne dobře. Budu ji dlouho snášet.

Ale mně se to předtím líbilo. Mohu něco udělat, co by nás vrátilo do té hezké doby?

Tak já teda i když nemocný, pojedu na ten trh. A nebudu se vůbec ozývat, když se ti něco nelíbí, pak to zase bude mezi námi super. Podívej, já jsem se nezměnil, jsem stále stejný, jako když sis mne brala. Proč jsi tak chronicky nespokojená - SE VŠÍM?

Jak to myslíš? Vždyť teď po mne chceš věc, kterou jsme se dohodli dělat obráceně?

A ještě mne z toho obviníš. Nelze ti rozumět, vyhovět. Tohle není normální.

Dobře, vysvětlilas mi, že jsem se mýlil. Máš pravdu. Je to trochu divný, ale asi mám ženu, která má vždycky pravdu. Je neomylná. Jaké štěstí. Když jí předám ještě více kompetencí, bude se nám žít lépe. Ostatně, říkat Ne mi nikdy nešlo. Tak jo, to znám, to jsem dělal celé dětství.

Ale to mne mrzí, poslala mne před dům, abych zaútočil na jejího ex, kvůli dítěti. No nic, říkala o něm, že je hajzl, budu jí věřit, jako ve všem. Neměl bych na něj přivolat policajty? O co mu jde? Proč nám kazí život? To je tak těžký pochopit, že JEHO dítě je teď NAŠE dítě, protože on je právě takovej hajzl? OSPOD na tyhle nemožný otce, fakt. Kdyby byli všichni jako já, féroví, hodní chlapi, kteří se umějí postavit za svou ženu

a poslat bejvalýho, který chce vidět vlastní dítě, pěkně do řitě. Ale to je holt minulost mé milované ženušky. Teď má mě. Konečně hodnýho, schopnýho chlapa, ne toho ňoumu a hrubiána, jak mi KAŽDÝ den s povzdechnutím má bezchybná důvěryhodná žena sděluje. Teda, dost mě to štve, protože ona ho fakt nenávidí a já jsem ještě nikoho

v životě nenáviděl a mohla by si sakra vztah k otci jejich společného dítěte trochu upravit. Taky je divný, že náš miláček svého zlého nepovedeného tátu tak miluje, ale holt tohle musím nějak spolknout. No spíš bych měl na tom zapracovat, stará je fakt hodně nervózní z té jeho nefalšované lásky. Snad mi Bůh promine.

Takhle. Vlastně bych se na to vykašlal už dávno. Musím ještě nesnášet její rodiče, všechny v práci, tohodle na ulici, a bojovat se zlejma nepříčetnejma lidma všude okolo. Nevěděl jsem, že je jich tolik. V mým městě nikdo a tady každý druhý. Geografická smůla asi.

Jasně, že má opravdové stálé přátele. Dva. Teda teď už jednoho, ten druhý ji prý začal ubližovat a šikanovat. Tak budeme v manželství jen dva, to nevadí. Stejně nemám moc času, musím hodně pracovat, všechny příjmy odvádět na obživu rodiny a hlavně musím přemýšlet. Co sakra dělám blbě? Nemiluje mne, ba asi nesnáší, a když to otevřu, jak jsme na tom se vztahem, řekne, že tak to přece není. Hned mne dala pusu a poprvé za chladný měsíc se přivinula. Na dvě sekundy. Aspoň něco. Tak jsem snad blázen? Přece někdo nedokáže falšovat celý vztah, celý svůj svět, celou lásku? Ale přitom nic nezmění! Řeč těla nula. Chlad. Trestání tichem. Lhaní. Vyvolávání dramat. Nonstop vina za všechno. Ok, první zneužití, nechtělo se mi milovat, ale skočila na mne.

Už nevím, co vymyslet, jsem totálně vyčerpaný. Mám s ní totiž po rychlém seznámení dětátko a chci udržet vztah. Navíc jsem bombardován sms, že jsem nemocný a že je třeba, abych zabral. A tak se to zlomí. Uvnitř. Uvědomím si, že jsem drancován. Kanibalismus na úrovni duše. Vražda duše. Nefyzická smrt.

Jestli to bolí? To je vtip? Hromada lidí spáchá sebevraždu, dokoná na sobě, co je už vykonáno zvenčí. Trvá rok, spíše dva, i tři, než se vrátíte k sobě. Amygdala dostala vysoké dávky kortisolu, stresového hormonu a návrat k sobě bude širší a komplexní práce na sobě.

A pak, po nesmírně náročném období to přijde. Jak vám ho přiblížit. Už vím. Svlékání kůže zaživa. To je správný ekvivalent bolesti. DĚKUJU! Děkuju, že jsi mne manipulovala, vymyla mozek a nechala žít ve své nemocné hlavě.

Už rozumím Světu. Už si mohu kralovat. Byl jsem seznámen s nejproradnějším z šašků, s ďábelským Jokerem, s jeho úlisností, přetvářkou a šarmem. Jenže on vždy doprovází postavu Krále! A toho vítám ve svém nitru. Dozrál jsem. Jaký vtip, přímo kosmický žert na mne šašek vykonal! Jaký léčivý ozdravný, život ohrožující grandiózní Žert!

Nikdy ti nepřestanu být vděčný, na úrovni duše jsi vykonala obrovský nenahraditelný akt lásky, lásky ke mně. Rozhodla ses mne uzdravit nebo zabít. Ber nebo nech bít. (Být je něco jiného). To je tvá cesta, tvé nástroje, tvá metoda. Souhlasil jsem a maně obrátil číši jedu do svého vyprahlého hrdla.

Nechal jsem se otrávit, aby mne už žádný jed nemohl ublížit. Jaký jsi fantastický léčitel, Jokere. Přizval jsem ke svému léčení mnoho dobrých a slovutných postav, přetékajících dobrotou a láskou. Nezavedli mne a neuzdravili z toho nejtemnějšího. Není to jejich obor. A tak jsem si přivolal temného felčara a ejhle, on tématu rozuměl a podal mi odpovídající lék. Podobné léčí podobným. Přežil jsem, ba co víc, podávám zprávu.

Jsem Přeživší. Ustál jsem svou vlastní smrt. Blížila se nezadržitelně. Prezicně složena z vlastní letité pasivity, umrlčích reliktů slabosti, nedostatku vůle a rozhodnosti. Byl jsem snadná kořist, oběť sebe sama a jedině Joker rozumí tomuto zranění a vyšle milosrdný kop. A další. A ještě potom další a další...

A zde protne kopím na srdci. Bodá zběsile do slabin. To jsou tvé slabiny! Vidíš, jak ti rozumím! Věnuj se jim! Neskutečně mne štvou. Ó, jak já je nenávidím! Tvé příšerné slabiny, které tě dělají lidskou bytostí.

Zkopu tě na hromadu, a uvidíme, jak si na tom. Ach ne, možná zde ještě prýští trocha citu. To nedopustím. Už mne nenávidíš? Už jsi stejný agent jako já? Vydáš se na stejnou bolavou cestu? Tak pojď, máš už všechnu výzbroj? Předal jsem ti všechnu bolest světa? Už jsi vinen a proklet, abys mohl vinit a proklínat jako já? Jsi připraven?

Ruleta se točí, bytosti svrchu sledují strhující sázku o jednu lidskou duši. A pak zasáhne Deus ex machina. Bůh ze stroje, vážení. Nikdo neví, co mu padne. Na tomhle světě se mu říká náhoda. Fortuna.

Agent si mne nedůvěřivě prohlíží. "Počkat, tuhle scénu znám. I já jsem byl kdysi takto zraněn. Ne, ne - co je špatně? To nemůže být pravda!"

Vedle sebe stojí dva agenti, jeden se kdysi kvůli utrpení vzdal svého lidství a jal se šířit bolest a zmar. Druhý se rozhodl stejnou bolest unést, setkat se s ní ve vlastním nitru, nechat ji prohořet skrz své ztýrané tkáně, křehkou pavučinou buněk do lůna své posvátné srdeční krajiny. Jak řezavé uhlíky tuží jeho cizelovanou tkáň, rodí se nový člověk. Nová chápavější bytost se schopnostmi a silou - Agenta. Už nikdy nebude Obětí. Už má jiný program, od svého velkého učitele. Poměr sil se proměnil. Už může vítězit. Svým novým, vytříbeným lidstvím. Prošlo uchem pichlavé jehly. Vyšel zase jen člověk jaký byl předtím, ovšem člověk bez předchozí ochablosti, člověk se schopnostmi Tvůrce. S nutnými predátorskými instinkty pro život na tomto světě. Umožňují mu poprvé převzít iniciativu. Vzít si svůj Život zpět ze zatuchlých spárů Smrti.

To nelze provést z houpacího křesla.

Tam právě usedla nová Oběť. Joker šeptne do jejího ucha: Houpy, hou, jen klidně seď, můj božský dokonalý. Jen popíjej sladký nektar, který jsem ti připravil. Zde jsou údy mé, nabídni si a obsluhuj je dle své zvrhlosti a libosti, nebudeš litovat. Jen malou službičku z křesla vykonej, houpy hou, z křesla vykonej, houpy hou.

Tu a tam trochu nenáviď, houpy hou.

Zde se mnou žárli do zčernání srdce, houpy hou.

Tu policajty zavolej na tohodle onuce, houpy hou.

Zde dítěti zle vymej hlavu, houpy hou. Ať nepozná vlastního rodiče. Houpy hou.

Zde! Přináším ti další trsy přezrálého vína, můj drahý tvárný. Jen přilož je ke rtům a pij.

Houpy hou.

Už cítíš, jak sžírá tě vina? Můj vždy nový! To je přece onen mok, co lisuji pro tvé hrdlo.

Zdali je ti pohodlné křeslo?

Houpy hou.

Houpy hou.

"Text je míněn jako nejstručnější shrnutí problematiky narcismu. Za několik minut čtení poskytne vyčerpávající náhled do jinak těžko pochopitelné a předatelné podstaty mediačních a rozvodových "sporů" mezi obětí a narcistou. Tedy stručně a jasně: narcisté, psychopaté útočí a zneužívají úřady k šikaně, oběti se brání a využívají úřady

k jejich primární funkci. Text je vhodný nejen obětem narcismu, ale i pracovníkům OSPODu, právníkům a soudcům a mediačním pracovníkům. Doporučuji použít

k zasvěcení do problematiky ve vaší kauze, kdy váš právník těžko bude sledovat hodiny videí a číst odborné knihy jen kvůli vašemu případu. Předložte mu tento základní rámec a informujte ho, že toto několikaminutové čtení je součástí vašeho zastupování

a zeptejte se ho, jak na něj zapůsobilo a zda více rozumí tomu, čemu čelíte. Držte se."

Kamil Novotný, Protimanipulativní obrana, leden 2021